Doporučili | Olga Svobodová |
---|---|
V kategorii | Fobie, úzkosti a obsese |
Žánr | Naučná |
Věková kategorie | Dospělí |
Štítky redakce | tréma, strach, psychoterapie, psychofarmaka, poradenství, podrážděnost, neurotické poruchy |
Štítky uživatelů | Pomozte nám i ostatním - buďte první, kdo zařadí tuto knihu. |
Úzkostné poruchy představují nejčastější psychické poruchy, které postihují velkou část populace. Setkávají se s nimi nejen psychiatři a psychoterapeuti, ale i praktičtí lékaři, zdravotníci a sociální pracovníci. Známý odborník uvádí ucelený přehled úzkostných poruch, zabývá se jejich vznikem, diagnostikou, průběhem v dětství i v dospělosti. Především však shrnuje nové trendy v komplexní léčbě úzkostných poruch, tedy kombinaci psychoterapie s farmakologickou léčbou. Monografie obsahuje řadu kazuistik.
Úzkostné poruchy a stigmatizace
V závěru se chci zmínit ještě o problému stigmatizace. U úzkostných poruch nebývá tolik problémem stigmatizace okolím, jako strach pacienta z ní. Ten mu často brání vyhledat adekvátní pomoc u psychiatra. Psychickou stránku problémů proto často potlačuje nebo popírá a snaží se najít somatické vysvětlení pro své potíže a vyhledává hlavně somatické odborníky. Přesto se řada pacientů (zejména s GAD) cítí nadměrně nervózně, neustále hlídá svoje vnější projevy nervozity („aby ostatní nepoznali, že je blázen“) a ty se často vymykají z kontroly a pacient se chová „nervózně“. Mívá výrazný strach ze zbláznění se, ale psychiatrovi se přesto vyhýbá, protože „ten by to poznal“.
U úzkostných poruch, jako jsou panická porucha a generalizovaná úzkostná porucha, se pozornost pacienta i okolí soustřeďuje hlavně na somatické projevy strachu a úzkosti. Somatické vyjádření je lépe tolerováno, vyvolává spíše soucit a potřebu chránit než odmítnutí. Projevy úzkosti u panické poruchy bývají tak dramatické, že i okolí snadno uvěří, že jde o vážné tělesné onemocnění. Psychiatrickou diagnózou bývá zklamán jak pacient, tak jeho rodina. Pokud u generalizované úzkostné poruchy převládají obavy a starosti, nemá pacient sám, ani jeho okolí pocit, že se děje něco deviantního. To, že obavy i starosti jsou nadměrné a jejich příčiny malicherné, je bráno spíše jako povahový rys, než jako psychická porucha.