Doporučili | Mgr. Hana Jelínková |
---|---|
V kategorii | Demence, mentální retardace a ztráta paměti |
Žánr | Beletrie |
Věková kategorie | Děti, Dospělí |
Štítky redakce | ošetřovatelství, invalidita, Downův syndrom, dětská demence |
Štítky uživatelů | Pomozte nám i ostatním - buďte první, kdo zařadí tuto knihu. |
Příběhy dětí s Downovým syndromem vyprávěné matkami.
Za dobu více než jedenácti let, co je dnes na světě, jsme prožili složité, ale i hezké chvíle. Například u moře. Tadeáš se na moře moc těšil. Dokonce se za cestu k moři modlil. Nakonec jsme prázdninový pobyt dostali jako dárek. Když moře poprvé uviděl, byl tak okouzlen, že se okamžitě vrhnul do vln a začal je přeskakovat. Netušil, že by také vlna mohla „přeskočit“ jeho. Zalila ho od hlavy až k patě a když z vody vykouknul, šklebil se a volal na břeh:
„Mami, fuj, to je ošklivá polívka. Ta je ale slaná!“
Svým objevem pobavil všechny přítomné na pláži a svou srdečností a bezprostředností si je záhy získal, takže se stal miláčkem pláže. I v hotelu mu podstrojovali. Brzy totiž poznali, jak moc rád jí…
Druhá příhoda zní skoro jako anekdota. Při dalším prázdninovém pobytu jsme náhodou získali pokoj s balkonem a vyhlídkou na moře. Vpodvečer jsme spolu seděli, popíjeli kafe a kolu, pozorovali lesknoucí se vlny a žhavou kouli zapadajícího slunce. Působilo to velmi uklidňujícím dojmem, krásně se při tom pohledu relaxovalo. Podlehla jsem tomu kouzlu a ani si neuvědomila, že už slunce zapadlo a moře splynulo s obzorem. Tadeáš náhle zareagoval. Dloubnul do mne loktem a rázně pravil:
„Mami, pojď spát, moře už vypustily…“
Pro tyto okamžiky bych ho nikdy na světě neopustila.