Doporučili | MUDr. Marie Blažková, PhDr. Tibor Hrozáň, PhDr. Jiří Jakubů, MUDr., PhDr. Petr Pastucha |
---|---|
V kategorii | Existenciální otázky a smysl života |
Žánr | Naučná |
Věková kategorie | Dospělí |
Štítky redakce | smysl života, sebepřijetí, sebepoznání, psychoterapie |
Štítky uživatelů | Pomozte nám i ostatním - buďte první, kdo zařadí tuto knihu. |
Kniha Existenciální psychoterapie je uspořádána kolem čtyř velkých témat lidského života, kterými jsou smrt, svoboda, existenciální izolace a nepřítomnost smyslu. Autor se zabývá významem všech těchto čtyř témat a ukazuje, jaký typ konfliktu vzniká při konfrontaci člověka s nimi. Ukazuje jejich projevy v lidské osobnosti a psychopatologii a naznačuje, do jaké míry může jejich znalost posloužit v péči o lidi, jejichž utrpení souvisí s těmito pilíři jejich existence. Kniha se opírá o bohaté klinické zkušenosti autora, o empirické výzkumy a filozofii. Autor spojuje fundované znalosti týkající se psychoterapie se základními otázkami lidského života. Kniha zaujme nejen psychology a psychiatry, ale také všechny zájemce o existenciální psychoterapii a ty, kdo usilují o hlubší sebepoznání.
Smysl života a další základní náležitosti
Naše lidská potřeba celkového percepčního rámce a systému hodnot, o nějž lze opřít jednání, spolu tvoří „ryzí“ důvody, proč hledáme v živote smysl. Obecně se však otázka smyslu neobjevuje izolovaně: jsou na ni navázány a maskují ji další otázky, jiné než smysl per se.
Vraťme se na chvíli k Tolstému, jenž se často ptal: „Má můj život nějaký smysl, který nebude zničen smrtí, jež mě nevyhnutelně čeká?“ „Všechny mé činy, cokoli dělám, budou dříve či později zapomenuty a já sám budu pryč. Proč se tedy čímkoli obtěžovat?“ Tyto otázky se netýkají smyslu, ale meta-smyslu a točí se kolem otázky pomíjivosti: zanecháme za sebou něco trvalého? Zmizíme beze stopy, a pokud ano, jak může na našem životě vůbec záležet? Je všechno bezúčelné, pokud, jak si stěžoval Bertrand Russell, „všechna námaha věku, všechno obětování, všechna inspirace, každé vzepjetí lidského ducha je předurčeno k záhubě v obrovské smrti slunečního systému a celý chrám lidského pokroku musí být nevyhnutelně pohřben pod troskami rozpadlého vesmíru?“
Ernest Becker přesvědčivě argumentuje, že naší „univerzální ambicí“ je „prosperita“ („trvalé prožívání“) a že smrt je hlavním nepřítelem, s nímž musíme zápasit. Lidé se snaží překonat smrt nejen nejrůznějšími způsoby popisovanými v prvním oddíle této knihy, ale také tím, že na nich záleží, že něco ze sebe zanechají zde:
Člověk překonává smrt nejen tím, že stále utišuje svůj hlad [to jest, ve zjednodušených blažených vizích nebe], ale zejména hledáním smyslu života, nějakého většího schématu, do něhož by zapadal ... Výrazem vůle je žít, palčivou touhou každé bytosti je mít vliv, zanechat stopu na této planetě, protože zde žila, vznikla na ní a pracovala, trpěla a zemřela.