V kategorii | Vnitřní nemoci a infekce |
---|---|
Žánr | Beletrie |
Věková kategorie | Dospělí |
Štítky redakce | tuberkulóza, optimismus, nemocnice, nemoc, humor |
Štítky uživatelů | Pomozte nám i ostatním - buďte první, kdo zařadí tuto knihu. |
Betty Mac Donaldová opět nezklamala. Kniha překypuje humorem, který by kde koho v tak těžké životní situaci, jako je uzavření v sanatoriu pro nemocné tuberkulózou, opustil, ne však oblíbenou spisovatelku známou zejména díky knihám "Co život dal a vzal" a "Vejce a já". Doporučuji všem, kteří jsou dlouhodobě nemocní, musí být např. v klidu na lůžku, či v nemocnici. Pěkné počtení však přeji všem, i těm zdravým.
Bylo mi skoro třicet, byla jsem vdaná a rozvedená, měla jsem dvě děti, pěstovala jsem kuřata a jevila jsem se jako průměrně inteligentní, ale všechno, co jsem věděla o souchotinách, jejich příčinách, příznacích a léčení, by se bylo vešlo na špendlíkovou hlavičku. U nás v rodině nikdy nikdo souchotiny neměl, neměl je ani nikdo z ných přátel a technický popis postupu této choroby není zrovna literatura, kterou byste si četli jen tak pro pobavení. Ironie je, že ačkoliv jsem o tuberkulóze nevěděla nic a nikdy jsem se nezabývala myšlenkou, že bych ji mohla mít, chovala jsem dva roky soucit s jením svým spolupracovníkem, také ve státních službách. Vypadal jako smrtka a pořád kašlal suchým vzdychavým kašlem, většinou mně do obličeje. "Ten člověk má určitě souchotiny, " obrátila jsem se nakonec na svého šéfa. "A kdo ne?" zněla lakonická odpověď.