Naděje chodí po špičkách

Koupit knihu

Vypůjčit knihu

V katalogu BETH

Popis knihy

"Proč si Jerglovy povídky dávat do hlavy?" ptá se v úvodu knihy Jáchym Topol. Povídky brněnského spisovatele, publicisty a překladatele píšícího na vozíku o lidech "semletých a ztrápených už v dětství", texty o "pekle běžného života", ve kterých se o mezních životních situacích a tabuizovaných tématech píše někdy až s drastickým naturalismem a jindy s nadějí skrytou do sarkastického vtipu či poetického obrazu. První dva oddíly knihy dávají nahlédnout do světa těžce zdravotně postižených lidí, třetí oddíl ukazuje tematickou i stylovou šíři autorova záběru, v jehož středu zájmu je vždy nahá a pravdivá výpověď o hloubce a hranicích lidství, která je předkládána prostřednictvím příběhů postav žijících často na periferii společenského zájmu.

Ukázka z knihy

Konečně vcházím do uličky. Z prostoru za mnou, někde z prostředku sálu, se pojednou ozývá upřímně rozzlobený dívčí hlas: ti lidé jsou opravdu čuňata. V hlase dívky je něco tak opravdového, skutečného, že se dychtivě otáčím. Uličkou schází rusovláska. Vlasy spoutané jen tak do ohonu přes rameno, jako když přijde mladá žena domů a začíná s úklidem. Nesmírně milý, v tom okamžiku však přísný obličej. Zakymácím se, sejdu o stupeň níž. Při pravé straně schodiště mi ztuhlá kyčle připraví obvykle nějaké překvapení, a tak si jen úpěnlivě přeji, abych nezachytil špičkou boty za lesklý pásek, kterým jsou pobity hrany dřevěných schodů. Dívka mě míjí, dokončuje obchůzku. Zaujímám neutrální postoj, neboť nechci provokovat pomoc. Potom pokračuji: pravý loket opřít o dřevěné obložení, levá noha kupředu, nahmatat špičkou další schodek, zakolébání, toporné došlápnutí a opět o překážku méně. „Nepotřebujete, abych vám pomohla?“ uslyším, a dívka běží vzhůru. Čekal jsem na to. Vždycky, když jsem v úzkých, na takovou nabídku čekám, abych ji pak, když mi to situace přece jen dovolí, mohl důstojně odmítnout. Nevšímá-li si mě však nikdo, zlobím se, že jsou lidé lhostejní. Z dívky nečiší ta falešná vydrezúrovaná pozornost, s níž se mnozí lidé ke mně přibližují. Vychází to z ní zevnitř jako přirozená spontánní věc. Nečeká na můj souhlas. Dívá se mi pozorně pod nohy a pevně mě vzpírá opálenou paží. Cítím převahu a ochotně se podrobuju.

Mohlo by Vás také zajímat