Doporučili | Mgr. Zuzana Škyříková |
---|---|
V kategorii | Výchova a zlozvyky |
Žánr | Beletrie |
Věková kategorie | Mladší školní věk (6-11 let) |
Štítky redakce | zvířata, zlozvyky, výchova, morální hodnoty, mezilidské vztahy, děti |
Štítky uživatelů | bajky |
Hrdiny krásných mile veršovaných pohádek jsou zvířátka, která trpí nějakou nemilou neřestí. Prasátko, které všechno zapomene a splete je ze svého neduhu již málem celé utrápené, zato kočka si nedá říct a jak se nikdo nedívá, brousí si zuby na rybičku. Pohádky nabízí kromě ponaučení i veselou a užitečnou hru s jazykem, a to právě svým zveršováním, přičemž každá pohádka ještě obsahuje vlastní jednoduchou básničku, při jejímž naučení se rozvíjí nejen jazykový cit, ale i paměť a ritualizace příběhu, který pak bude ještě snáze pomáhat při nápravě drobných zlozvyků.
Vydání Knižního klubu doplňují ilustrace Marcely Walterové, které svou kombinací barevného i černobílého provedení ještě dále rozvíjí děti vizuálně a umělecky.
Já povídám o prasátku, které mělo moc krásný, rovný ocásek a moc ošklivou, zamotanou paměť. Tu nejhorší paměť z celé prasátkovské školy. Zapomnělo na knížky i na úkoly, všecky hračky poztrácelo v trávě – kdoví, co vlastně mělo v hlavě, ale nic pořádného to určitě nebylo!
Máma je poslala pro pytel brambor a sáček majoránky na prasečí
bramboračku – a prasátko doneslo pytel majoránky a jeden brambor v sáčku.
…
Zkrátka – takhle už to nešlo dál! Kdekdo na prasátko huboval, všichni se na ně zle dívali a na dvoře si o něm zpívali:
Povídám, povídám pohádku o tom hloupém prasátku.
Místo šrotu koupí botu, místo nůše ošatku.
Tato kniha spadá to sekce Pohádkoterapie. Více o Pohádkoterapii.
Podle čtenářské úrovně dítěte si příběh může přečíst buď samo, nebo mu ho přečtěte. Jedna z možných technik rozvoje čtenářských dovedností je i střídavé čtení. Chvíli čtete Vy, chvíli dítě. Při volbě jakékoli techniky zvažte atmosféru, náladu vás i dítěte, časové možnosti a především, co skutečně od čtení a příběhu očekáváte.
Tyto pohádky jsou velmi specifické a zaslouží si dostatečně dramatický přednes a především, snad více než ostatní běžné příběhy, následnou diskuzi a zpracování.
Debatě o knize předchází malá příprava:
Zjistěte, zda dítě dovede příběh stručně popsat vlastními slovy, zda mu rozumí, a co se mu na příběhu/příbězích nejvíc líbilo, co jej pobavilo/překvapilo/zaujalo.
Po prostém připomenutí příběhu je vhodné vytěžit knihu otázkami k zamyšlení: