Doporučili | Redakce |
---|---|
V kategorii | Postoj k životu, psychologie všedního dne |
Žánr | Beletrie |
Věková kategorie | Dospělí, Mládež |
Štítky redakce | zvířata, rodina, radost ze života, příroda, optimismus, humor |
Štítky uživatelů | cestování, Audioknihy |
Gerald Durrell psával o roztodivných zvířatech se stejnou láskou a humorem jako o své rodině, až časem přestala být hranice mezi jedním a druhým zřetelná. Leckoho by to zneklidnilo, pro zoologa s literárním talentem to však bylo ideální splynutí.
Autor sděluje čtenářům pouze historky vlídné, neurážející, leč sršící často laskavým humorem. A také bezpočtem faktů, protože jako správný milovník přírody ví, že láska k ní nestačí, že je zapotřebí o ní rovněž vědět téměř všechno.
Byl jsem čím dál neklidnější a užuž jsem chtěl zavolat o pomoc, když tu ve vzdálenosti asi dvaceti stop jako by se moře s tlumeným svistem a žblunknutím rozčíslo, objevil s lesklý hřbet, ozvalo se hluboké, spokojené nadechnutí a hřbet se znovu ponořil pod hladinu. Měl jsem taktak čas rozpoznat, že je to delfín, a už jsem zjistil,že jsem v samém středu jejich hejna. Zahemžili se kolem mne, labužnicky funivě dýchali a jejich černé hřbety se blýskaly, jak v se v měsíčním svitu vyhrbovali. Muselo jich být snad osm, a jeden se vynořil tak blízko, že by bylo stačilo, abych plaval tři tempa kupředu, a byl bych se dotýkal jeho černé hlavy. Házeli sebou a ztěžka nadechovali a tak si hráli přes celou zátoku a já plaval s nimi a jako očarovaný jsem pozoroval, jka se vynořují na povrch, rozčísnou vodu, zhluboka se nadýchnou a pak se opět ponořují pod hladinu, takže po sobě nechávají jenom rozpínavý kotouč pěny, jedinou známku, že byli nad vodou.