V kategorii | Multikulturalismus, předsudky a rasismus |
---|---|
Další kategorie | Kniha mého srdce |
Žánr | Beletrie |
Věková kategorie | Dospělí |
Štítky redakce | škola, migranti, humor |
Štítky uživatelů | Audioknihy |
Na psychiku tahle knížka působí velmi kladně. Humoru není nikdy dost.
Jedna z nejoblíbenějších humoristických knih tohoto století. Humor je postaven především na zápase přistěhovalců do USA s angličtinou a na jejich urputné vážnosti, se kterou dospělí ke svému vzdělávání přistupují.
PONĚKUD ZAPEKLITÝ PŘÍPAD
H*Y*M*A*N*A K*A*P*L*A*N*A"Pan Aaron Blattberg.“
„Zde“
„Slečna Carmen Caravellová.“
„Ste!“
„Pan Karl Finsterwald.“
„Sí“
„Pan Wolfgang Schmitt.“
„Ja!“
„Yussel Spitz.“
Ticho.
Profesor Parkhill vzhlédl.
Yusella Spitze nebylo.
Z poslední lavice se ozvalo mručení pana Guse Matsukase a skončilo oznámením: „On nechal studium. On vzdal. On nebude. On žikal mne, ať žíkám.“
Profesor Parkhill si udělal do prezenční listiny poznámku. Popravdě řečeno, nijak zvlášť nelitoval, že pan Spitz na svůj sen o vzdělání rezignoval. Pan Spitz by živoucí ozvěna. Míval trapnou potřebu opakovat každou otázku, která mu byla položena. Jsa dotázán: „Jaké je množné číslo od
dítě?“, spolehlivě zarezonoval „Jaké je množné číslo od
dítě?“ - ale odpověď ze sebe žádnou nevydal. A co horšího, byl vyladěn tak dalekosáhle, že často opakoval otázky určené žákům ve zcela jiných lavicích. A to je znervózňovalo. Mnozí frekventanti začátečnické třídy si stěžovali, že jejich odpověď je naprosto „zmrzáčena“ žím, jak pan Yussel Spitz papouškuje otázku.