Doporučili | PhDr. Ludmila Trapková |
---|---|
V kategorii | Konverzní poruchy a psychosomatika |
Žánr | Naučná |
Věková kategorie | Děti, Dospělí, Mládež |
Zaměření | Pro muže, Pro ženy |
Štítky redakce | rodičovské komplexy, psychosomatika, poradenství, pomáhající profese, identita ženy, identita muže, dysfunkční rodina |
Štítky uživatelů | Pomozte nám i ostatním - buďte první, kdo zařadí tuto knihu. |
Originální pojetí rodinné terapie, jež autoři představili v knize Rodinná terapie psychosomatických poruch, v tomto druhém díle rozvíjejí o jin-jangovou teorii. Tu propojují s myšlenkami psychoterapie v západní medicíně, zejména s jungiánským konceptem animy a anima. Autoři na četných kazuistikách ilustrují, co se v síti rodinných vztahů děje, když je rozdíl mezi pohlavími eliminován, jaké to má důsledky pro emoční pole rodiny, a tedy pro somatizaci, psychické a sociální problémy všech členů rodiny. Knihu využijí psychologové, speciální pedagogové, psychoterapeuti, lékaři, studenti těchto oborů, širší zdravotnická veřejnost i rodiny, které mají chronicky nemocného člena.
Radost
Ve známém pentagramu jin-jangové teorie, který znázorňuje vztahy mezi jednotlivými drahami, orgány, a tedy také emocemi, jsou kromě dvojice zlost–strach ještě další tři emoce: radost, smutek a hloubání. Když jsme objevili v emočním poli polaritu zlost–strach, napadlo nás samozřejmě, že také radost–smutek tvoří podobnou dvojici. Jenže co s hloubáním? Abychom lépe porozuměli vztahům emocí, je třeba si uvědomit podstatné rozdíly mezi nimi. Zatímco strach a agrese jsou rychlé, komplexní, zpravidla život zachraňující reakce na probíhající situaci, která nás ohrožuje, další tři emoce se obvykle netýkají bezprostředního ohrožení. Mohou být samozřejmě také prudké, silné, nekontrolovatelné, ale častěji jsou reakcí na již proběhlý děj. Dobře to můžeme vidět u dítěte, které bezprostředně reaguje radostí na to, co dostalo, celé září. Naopak, když nedostane, co očekávalo, nebo je mu odebráno, co už mělo, mimikou i celým tělem projevuje smutek. Samozřejmě se brzy naučí posilovat žádoucí chování okolí. Radostným výrazem odměňuje a smutným ho trestá. Místo smutkem může reagovat také agresivně, vztekem. Ale to se brzy rodiče naučí rozlišovat a vědí, že pláč ze vzteku – zuření – je něco jiného než smutek. Vztek dítě zkouší jako možnost, jak se stát v dané situaci aktivním, kontrolovat situaci i v případě smutku ze ztráty, když se to předtím ukázalo být výhodné v případě strachu.