Doporučili | doc. MUDr. Herbert Hanuš, CSc. |
---|---|
V kategorii | Ideologie, traumata a katastrofy |
Žánr | Naučná |
Věková kategorie | Dospělí |
Štítky redakce | životní osudy, životní cesta, totalita, mezilidské vztahy, manipulace |
Štítky uživatelů | Pomozte nám i ostatním - buďte první, kdo zařadí tuto knihu. |
Román s autobiografickými prvky, o vztazích v rodině, o práci a krajině v české společnosti let třicátých až šedesátých.
Na záložku autor napsal: „Čtenáři moje psaní hodnotí různě dobře, ale nejčastěji slýchám, že Sekyra byla nejlepší. (...) Teď jsem si Sekyru musel přečíst v korektuře, a nechtělo se mi do toho. Čekal jsem nudu, jelikož to všecko přeci znám. Ale já jsem se divil! Já jsem to už zas neznal! A divil jsem se, jak velice dobře je to napsaná knížka. Je intenzivní a přesná. Realistická i fantaskní. Tu jsem mohl napsat jenom jednou. Ona je vždycky otázka, co autor napíše dál, když to hlavní napsal ve své první knížce...“
Drazí!
To jest můj pozdrav všem, pro které nemohu spát. Nespadla chaloupka i branky se ještě zavírají, ani věřitele nezval snad čert a jest tudíž nutno, abych zde byl. Ale život můj jest ztrpčován nejistotou, co se doma děje. Vždyť jsem dosud živ, a přece jako mrtev, že mi nikdo nepíše. Nečetl jsem nic, co jsem opustil Republiku, a nic není možno číst. Nechtějte, abych sobě na odloučenost zvykl, neb zde by to mělo tragické následky. Ještě že mám ten koš Tvůj a dosud cvíbak v něm od stařenky i chleba nezkažený, abych měl aspoň něco z domu. Kdo budeš při Tobě, milenko drahá, v Tvé těžké chvíli, to já jsem na to často myslil. Co mi asi přinese dopis? Jestli jej nedostanu, budu vědět, že jest zle. Tak mi je Vás tuze líto. Když duše hyne, já vždy ukrotím se pouze tím, že si řeknu: Vole, co bys doma dělal, a když bys dělal, tak co bys vydělal! Pro dnešek líbám všechny předrahé očička a musím jít spát. Děti mé, ženo má, dbej, ať na mne nezapomenou. Kéž jest k nám prozřetelnost milosrdnou...