Doporučili | prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D. |
---|---|
V kategorii | Duchovní péče |
Další kategorie | Náboženské hledisko |
Žánr | Beletrie |
Věková kategorie | Dospělí |
Štítky redakce | životní moudrost, životní cesta, východní filozofie, transcendence, smysl života, poznání, mystika, láska, buddhismus |
Štítky uživatelů | Audioknihy |
Povídka Siddhárta napsaná v letech 1919 až 1922 nese podtitul "indická báseň". Vskutku básnickým jazykem se v ní vypráví příběh bráhmanského syna Siddhárthy, který hledá pravdu a smysl života. Hermann Hesse (1877-1962) si při hledání cesty z myšlenkových a společenských krizí své doby i z krizí vlastních bere na pomoc myšlení Východu. Vedle čínské moudrosti jsou to především prvky hinduismu a zejména buddhismu, k němuž autor dlouhá léta inklinoval. Buddhismus však naprosto nebyl nějakým jeho "vyznáním" a povídka Siddhártha je dle Hesseho vyjádření výrazem osvobození od svázanosti indickým myšlením. V podstatě zde jde o velmi německé hledání svébytné osobní existence, vlastního já. Nikoli skrze nějakou nauku, ale osobním úsilím. Lidské moudrosti se nelze naučit pomocí doktriny, je nutno k ní dospět vlastním životem.
Svět, příteli Góvindo, není nedokonalý ani není na pomalé cestě k dokonalosti: Ne, je v každém okamžiku dokonalý každý hřích nese v sobě již milost, všechny malé děti mají už v sobě starce, všichni kojenci smrt, všichni umírající věčný život. Nikomu není dáno, aby o druhém věděl, jak daleko je na své cestě, v lupiči a v hráči kostek je Buddha a v bráhmanovi lupič.