Skleněný golem

Koupit knihu

Vypůjčit knihu

V katalogu BETH

Popis knihy

Potřeba postavit se brutalitě, falši a farizejství nezmizela s listopadem 1989.
Hrdinou románu je Matouš Toner, stejně jako autor, kluk z pražského Karlína, jehož dětství skončí počátkem padesátých let otcovým odsouzením do pracovního tábora. Proč se tak stalo, se Toner úplně nedozví, ale o to víc se v něm pak ozývá touha po spravedlnosti. Držet slovo nebo pomoc kamarádovi pro něho nejsou prázdná slova, ale příkazy první důležitosti. A dívky ho v jeho dospívání také nenechávají chladným. Ať se Toner ocitne kdekoli, všude následuje konflikt. Jakákoli brutalita vrstevníků namířená proti slabšímu kamarádovi, faleš ředitele učiliště toužícího po uznání nadřízených, farizejství vychovatelů i funkcionářů svazu mládeže nebo nadřízených důstojníků ho vedou ke vzpouře. Dušek román dopsal v roce 1982 a trvalo sedm let, než se na jaře 1989 dostal ke čtenářům. Konflikty Matouše Tonera pojmenovávaly pravým jménem společenskou zkušenost jeho generace z padesátých a počátku šedesátých let. Je to člověk z rodu dalšího Duškova literárního hrdiny: Tadeáše Falka známého z románů Panna nebo orel, Tuláci či z filmu Juraje Herze Křehké vztahy

Ukázka z knihy

Toho roku byla drsná zima. Královská třída byla poseta špinavými vločkami sněhu. Lidé říkali, že není dostatek uhlí, že nebude světlo – lidé dokonce říkali, že nebude co jíst. V garáži Otto Kleimanna se nechal slyšet hospodský nádeník Jurčák, že s touhle politikou by nechodil ani ke stolu do putyky, natož pak do vládního kabinetu. Řeka byly zamrzlá, led páchl mastnotou, lodě v přístavišti zůstávali sevřené jako v ocelových kleštích, vrata zdymadel hrozila roztržením; bruslaři u štvanického břehu pořádali závody ve sběru mrtvých škeblí a dívenky na tenkých nožkách kreslily piruety u hrázní zdi. Vlak s hladovým jatečním dobytkem stál už celý týden na viaduktu. Jalovice bučely do tiché ulice a naříkali hladem a zimou, a také strachem. Byla opravdu drsná zima a bylo krátce před vánočními svátky. Smrčky visely za okny činžovních domů a byl jich pořádný les. Vánoční kapry lovili chlapi ze zledovatělých kádí, do kterých nalévaly kbelíky s horkou vodou, aby ryby neuhynuly. I váhy byly zmrzlé, takže vážení se odbývalo podle nálady prodávajících i kupujících. A zdálo se, že všichni mají mizernou náladu. Svátky vánoční se kvapem blížily a lidé sháněly po obchodech laciné dárky. Movitější šmelili na černém trhu, museli se stýkat se štěnicemi, se kterými by za normálních okolností nevyměnili ani pozdravení. Kouzlo vánoc přece nespočívá v hojném stolu a hromadách balíčků převázaných lacinými tkalouny. Tohle jsem si moc dobře pamatoval z kázání faráře v kostele sv. Cyril a Metoděje, ale podobné jsem slyšel i v kostele sv. Tadeáše, patrona naší rodiny, dobrodince mého otce, který se k němu modlil ve chvílích nejtěžších. Zapalovali jsme pod jeho nohama svíce – já k němu vzhlížel vždy tak, že sestoupí a řekne: Tebe, Matouši Tonere, tebe si pamatuju ze všech nejvíc, jen tobě jsem našel zalíbení. Těžkých chvil přibývalo. Svět se vařil a my s ním.

Mohlo by Vás také zajímat