V kategorii | Postoj k životu, psychologie všedního dne |
---|---|
Žánr | Beletrie |
Věková kategorie | Dospělí |
Štítky redakce | radost ze života, pozitivní myšlení, humor |
Štítky uživatelů | nářečí, Audioknihy |
Málokdy se u knihy směju z plna hrdla, ale v tomto případě se nejde ovládnout.
Vítejte na Slovácku! Příběhy, které k nám promlouvaly z televizních obrazovek, máte nyní možnost přečíst si také v knižní podobě. Nechejte na sebe působit osobitý humor a náladu starého Slovácka, kdy každý věděl o druhém vše, i když to mnohdy nechtěl připustit. A kdybyste si nevěděli rady s některými slovíčky, na konci knížky je malý slovácký slovníček.
POSLEDNÍ SÚD
Abych pravdu řekl, nebýl sem ve svéj koži. Vrátíl sem sa do svéj rodnéj dědiny po nekolika rokoch a moja první cesta védla k súdu. Kdysi sem tam chodíl každý týdeň a furt bylo o čem psat. Tož sem býl zvědavý, co sa za tú dobu přihodilo...
Ve starém zámku, kam si ludé chodili pro spravedlnosť, sem sa dověděl, že si ani nepamatujú, kdy naposledy tam od nás nekeho súdili. Z teho sem býl tak udivený, že sem sa hnedkaj vypravil za stařečkem Pagáčem, lebo to byla jediná »informační kancelář«. Co sa kde v dědine šústlo, o tem hnedkaj věděli a enom tam bych sa mohl něco dovědět.
Přivítali ňa jak ztratěného syna a zvědavo nahlédali do kufra, který sem donésl. Dyž tam našli několik paklí tabáku z všelijakýma malovanýma obrázkama a dvě fajky – jednu z tú dlúhú tréskú – nebyli k udržání. Hnedkaj ju zmontovali, nacpali »tým voňavým, kerý myslím kúřijú enom pán falář«, a posvátno bafali. Pochodovali po izbě z vyvaleným břuchem a pochvalovali si:
„Takú faju nemajú ani lékárník a nadlesní už teprú neé! Chlapče, toto ti nikdá nezapomenu – z téj budu kúřit enom v nedělu po požehnání a chlapom ju ukážu enom přes okno!“
Donésli z komory slivovicu, naléli do dvúch pohárků a dyž zme si štrngli, tož báňali, že to mlazgalo, jako dyby volali na psa...
Dyž sem ím pověděl, proč sem za nima došél, podivali sa, jak dyby ňa teprú uhlédli, a drcli sa do čela:
„No baže – dyť tys býl dlúho odjetý, tož to nemožeš vědět! To ti teda mosím povědět od samého začátku...“