Doporučili | PhDr. Ing. Jana Sladká Ševčíková |
---|---|
V kategorii | Poruchy příjmu potravy |
Žánr | Beletrie |
Věková kategorie | Dospělí, Mládež |
Zaměření | Pro ženy |
Štítky redakce | přejídání, hladovění, bulimie, autobiografie |
Štítky uživatelů | Pomozte nám i ostatním - buďte první, kdo zařadí tuto knihu. |
Mentální bulimie je závažná porucha chování, se kterou se lékaři a psychologové setkávají v poslední době stále častěji.
Projevuje se neodolatelnou touhu po jídle se záchvaty přejídání střídající se s hladověním, vyvolávaným zvracením nebo zneužíváním léků na snížení váhy. Podobně jako u mentální anorexie je v pozadí tohoto chování chorobný strach z tloušťky. Svědectví o tom, jak vypadá život s bulimií, přináší vyprávění ženy, která touto poruchou příjmu potravy trpěla dvanáct let. Její deník ukazuje, jak vypadají počátky i pozdější stadia choroby, různé pokusy o léčbu a to, kdy a jak se lze poruchy zbavit. Příběh je doplněn odbornými informacemi i zkušenostmi dalších nemocných.
Vzpomínka desátá
Váhu jsem pomalu dohnala a díky milované čokoládě a jedení „ze smutku“ jsem vážila 58 kg. Ve městě jsem potkala bývalého kamaráda, který zničehonic prohodil: „Děvče, dělej se sebou něco, ty jsi nějak moc přibrala, ne?“
Táák. To byla roznětka. Tím se odklopilo víko vrcholu sopky. To přece nemůže být pravda, že jsem tlustá… Že se někomu nelíbím… Co by tomu řekl můj milý, kdyby byl naživu? Copak bych se mu takto ještě líbila? Copak by se na mě ještě podíval? Vždyť by mě opustil, protože jsem tlustá. Slíbila jsem přece v myšlenkách jemu a ve skutečnosti i svému okolí, že budu žít, že budu bojovat a že to dokážu. Nemůže být ze mě zatrpklá, tlustá, neživá dýně! Vždyť on mě vlastně opustil proto, že mu bylo jasné, že brzy ztloustnu… Vyvolalo to ve mně až paranoidní stavy.
Téměř po deseti letech jsem najednou znovu začala přemýšlet o své váze, o své postavě, snižovala porce i frekvence stravování, zkoumala jsem se v zrcadle a počítala tukové faldy na břiše. Od tohoto okamžiku se moje váha a tvar mé postavy staly tím nejdůležitějším na světě. Byla jsem znechucena sama sebou. Každý den jsem byla víc a víc nešťastná. Zrcadlo se mi stalo druhým domovem. Zkoumala jsem se oblečená, pozorovala jsem se svlečená. Říkala jsem tomu módní přehlídky. Jak vypadám v těchto kalhotách? Blbě. Ihned je třeba vyzkoušet jiné. Jak vypadám v této sukni? Taky blbě. Co mám dělat s tím zadkem? A co ty tři pneumatiky, co mi vyrostly na břiše?