Za zeptání nic nedáte aneb jak vidím svět, když nevidím

Koupit knihu

Vypůjčit knihu

V katalogu BETH

Napsali o knize

Svědectví úspěšné nevidomé sportovkyně a malířky.

Ukázka z knihy

Můj svět je plný útržků. Mohu se v nich přebírat a někdy se i dobrat porozumění. Poslouchám a všímám si směsice různorodých zvuků a šumů. Mnohé z nich mne jen ruší a unavují, jiné mi ale přinášejí důležité zprávy a podněty. Když tu mozaiku pozorně a trpělivě prozkoumávám, nacházím v ní střípky, které si pak mohu skládat do celku, do porozumění tomu, co se všude kolem děje. Poslouchat tedy pro mne především znamená třídit a rozlišovat, propojovat smysluplné, usuzovat a docházet k pochopení. Teprve tím se mi sluch tříbí. Kromě uší mám k dispozici také ruce. Ráda je pokládám všude kolem sebe, abych se o světě dále dovídala. Ani hmat nemám oproti vidícím lidem citlivější jako nějakou zvláštní prémii za to, že nevidím. Stejně jako u sluchu se mi schopnost rozeznávat hmatem zlepšuje teprve jeho soustavným a bdělým užíváním. Mít dobře vycvičený sluch a především hmat dá však člověku velikou práci. My, kteří nevidíme, se v tomto směru mezi sebou velice lišíme. A tak zdaleka ne každý z nás si hmat zjemní natolik, aby třeba mohl číst Braillovo bodové písmo. Vlastně se od sebe navzájem lišíme v mnohém. Společným rysem je nám život bez zraku nebo pouze s jeho zbytkem. Z této skutečnosti nepochybně plynou další společné znaky, jako je třeba značně ztížený samostatný pohyb, nutnost učit se zvládat běžné činnosti nově a jinak, omezený přístup k informacím a mnoho dalšího. Jak se však k těmto změněným životním podmínkám, které jsou jistě výzvou, každý z nás postavíme, nakolik trpělivě se budeme chtít učit všechny ty nové dovednosti, jak celkově se s životem bez zraku sžijeme, to závisí především na každém jednom z nás.

Mohlo by Vás také zajímat