Západ

Koupit knihu

Vypůjčit knihu

V katalogu BETH

Název: Západ

Autor: Karel Václav Rais

Doporučili	Mgr. Jiří Stodola
V kategorii	Stáří, umírání a smrt
Další kategorie	Náboženské hledisko, Plný text
Žánr	Beletrie
Věková kategorie	Dospělí, Senioři
Štítky redakce	životní moudrost, vzpomínky, víra, osobní vyznání
Štítky uživatelů	Pomozte nám i ostatním - buďte první, kdo zařadí tuto knihu.
Plný text knihy	Zapad.pdf

Napsali o knize

Jeden z nejsilnějších příběhů o stáří.

Popis knihy

Raisův román Západ (1899), stěžejní dílo velkého spisovatele, se dosud v literárním oběhu ocitalo ve stínu autorových románů „líbivějších“ (Zapadlí vlastenci) a „čtivějších“ (Kalibův zločin). Je otázka zda zcela právem – plodný autor mnoha populárních povídek a románů, řazený v učebnicových přehledech mezi realistické zpodobitele venkova – zde v komorním příběhu starého faráře zachycuje nejen atmosféru zapadlého koutu Vysočiny, ale i psychologické drama stáří, zodpovědnosti k obci a vlastní práci pro ni.

Ukázka z knihy

Bílá hlava studeneckého faráře se pošinula výše nad přikrývku a přivřená očka mhourala do okna. Viděl školní stěny, kostry stromů po zahradě i vzadu kus lesa, všecko v nejveselejším slunečnu. Zachrul sebou a zavolal: „Kristýnko!“
V kuchyni zašustily Réziny bačkory. Farář usedaje vzdychl si zhluboka.
„Copak si ráčíte přát?“ vstupujíc ptala se Rézi.
„Podívej se, jak je tam hezky!“ rukou ukazoval do okna.
„Krásně,“ přikyvovala.
„Rád bych z postele tuhle na židli, abych se mohl dívat!“ odvětil a zkoumal, co tomu říká.
Strnulý pohled její trošku zjasněl. „Jenom jestli to půjde?“
„A bodejť by to nešlo, slavně, znamenitě – vždyť jsi mi to sama slibovala ještě dnes ráno, ne?“
„Inu, zkusíme to tedy, když ráčíte myslit,“ povídala, chytajíc židli a na ni peřinu.
„Vždyť jsem se namoutě naležel dost, ne?“ bručel si, dávaje nohy z postele.
„Tak co levá nožička říká?“ ptala se.
Stařec se jí podíval do tváře a usmál se mazlivým slovům, u Rézinky nezvyklým.
„I nožička by snad mohla běžet do Přílep,“ zasmál se, „zato ručička je posud ještě těžká; inu, musí si zvykat!“
S Rézinou pomocí se smekl na židli, usedl, skrčil se; Rézi ho přikryla peřinou, pošinula židli dále k oknu, přistavila podnožku – a již hleděl k lesům, jejichž zeleň hrála do žluta.
V čistém vzduchu se míhalo hejno holubů, již se koupali v jasu slunečních paprsků, měkkými oblouky se spouštěli blízko k zemi a zas pružnou vlnou, z níž zasvítila jejich třpytivá křídla, vznesly se vysoko nad staré olše na břehu řeky.

Mohlo by Vás také zajímat