Život za sklem : osobní výpověď ženy s Aspergerovým syndromem

Koupit knihu

Vypůjčit knihu

V katalogu BETH

Popis knihy

Svět člověka s poruchou autistického spektra je plný zmatku a nepochopení toho, co se kolem něj děje. Wendy Lawson nabízí pohled na život s Aspergerovým syndromem. Představuje běžné životní situace a vysvětluje, jak je vnímá a jak na ně reaguje. Kniha ukazuje, jak se dá předejít problémovým situacím v soužití s člověkem, který má Aspergerův syndrom. Kniha je určena speciálním pedagogům, psychologům, rodičům a přátelům lidí s Aspergerovým syndromem i s dalšími poruchami autistického spektra. Dr. W. Lawson pracuje jako sociální pracovnice, má diplom ze dvou univerzit. Píše knihy a přednáší o Aspergerově syndromu, kterým sama trpí.

Ukázka z knihy

Můj návrat

Po rozvodu jsem se vrátila ke studiu. Věřím, že mi toto rozhodnutí otevřelo dveře do života. Chtěla jsem více porozumět sama sobě a zároveň okolnímu světu.
O dva roky později jsem s přítelkyní seděla v mléčném baru. Bylo šest hodin ráno. Pozorovaly jsme východ slunce a netrpělivě čekaly, až otevřou obchody, chtěly jsme si koupit noviny. V novinách byla uveřejněna jména přijatých uchazečů na různé univerzity – byly jsme jako děti, které se těší na Ježíška. Naše očekávání téměř bolelo, když jsme procházely sloupce jmen a hledaly naše jména a identifikační čísla. Byla jsem ohromně netrpělivá, měla jsem dojem, že musím každou chvíli vybuchnout, jak jsem byla napjatá. Přítelkyně pročítala seznam odshora dolů a zdola nahoru; když jej přečetla několikrát, řekla, že tam moje jméno nenašla. Sedly jsme si na dřevěnou lavici před prádelnou a naposledy prošly sloupce jmen.
Srdce mi bušilo, i když jsem se snažila být klidná. Najednou přítelkyně vykřikla, že našla mé jméno. Bylo snadné je přehlédnout, noviny byly poskládané do harmoniky a mé jméno bylo poslední v dlouhém sloupci přijatých uchazečů. Slzy se mi koulely po tváři. Cítila jsem velkou úlevu a pokoušela se uvědomit si, co znamená, že mám jisté místo na univerzitě.
„To je skvělé!“ křičela jsem. Chtěla bych to říct své učitelce v první třídě, která tvrdila, že jsem ponorka, která se nikdy nevynoří. Cítila jsem se jako zlatokop, který našel první zlato, nebo jako džin, který vytáhl zátku na své lahvi. Teď jsem byla svobodná! Cítila jsem, že se mohu dotknout nebe a létat. Mohu být, čím chci, mohu jít, kam se mi zamane, a svět se na mne už nebude dívat svrchu.
Možnost získat titul ze společenských věd mne přesvědčil, že nejsem žádný hlupák. Většinu života se ke mně lidé chovali, jako bych nebyla „úplně v pořádku“.

Mohlo by Vás také zajímat