Doporučili | doc. MUDr. Herbert Hanuš, CSc. |
---|---|
V kategorii | Existenciální otázky a smysl života |
Žánr | Beletrie |
Věková kategorie | Dospělí |
Štítky redakce | výtvarná tvorba, tvůrčí činnost, smysl života, sebevraždy, přátelství, destruktivní chování |
Štítky uživatelů | Pomozte nám i ostatním - buďte první, kdo zařadí tuto knihu. |
Za pouhých deset let, do nichž se vejde celá umělecká dráha malíře, který nemohl tušit, že se stane velikánem moderního malířství, vytvořil Vincent van Gogh 750 obrazů a 1600 kreseb. Nevydělal na nich téměř nic, celý život jej finančně i morálně podporoval ne o mnoho existenčně zajištěnější, avšak oddaný bratr Theo. O jeho obrazy dnes na aukcích svádějí boje japonští investoři s americkými průmyslovými magnáty a vydávají za ně desetimiliónové dolarové částky. Jejich autor se ve vrcholící deziluzi, nedůvěře v sebe sama a na pokraji šílenství zastřelil. Neúspěšně, dva dny pak umíral v nemocnici. Žádný z těchto paradoxních závěrů a úvah se do románu Žízeň po životě nevešel. Ani nemohl, protože jde o učebnicový příklad životopisného románu a v takovém není na podobné extrapolace místo. Avšak tyhle i jiné napadají čtenáře naprosto zákonitě, neodbytně a všechny s sebou nesou i příchuť smutku. Kniha detailně líčí malířovu vytrvalost, která soustavně narážela nejen na nepochopení okolí, ale i na vlastní nešťastně utvářené psychické dispozice.
"Především mám dojem," ozval se po chvíli důstojný pán, "že pracujete příliš blízko u svých modelů. Je to tak?" "Ano. Musím. Většinou kreslím v těsných hornických chatrčích." "Už je mi to jasné. To vysvětluje nedostatky vaší perspektivy. Nemohl byste si nalézt nějaké místo, kde byste mohl mít od svých modelů určitý odstup? Určitě byste je pak viděl mnohem přesněji." "Některé hornické domky jsou jakž takž prostorné. Mohl bych si jeden lacino pronajmout a zařídit ho jako ateliér." "To je výborný nápad." Pietersen se znovu odmlčel a pak se váhavě zeptal: "Studoval jste někdy kresbu? Zakreslujete si tváře na čtverečkovaný papír? Zjišťujete si poměr proporcí?" Vincent zčervenal "Nevím, jak se to dělá. Já jsem se totiž nikdy u nikoho neučil. Myslel jsem si, že člověk prostě sedne a kreslí." "To ne," odpověděl Pietersen posmutněle."Nejdřív se musíte naučit základní techniku a pak se vám kresba pomalu začne dařit. Pojďte, ukážu vám, co není správné na téhle ženě." Vzal pravítko, přes hlavu i postavu narýsoval čtvercový rastr, ukázal Vincentovi nepoměr proporcí, pak začal hlavu opravovat a neustále při tom vykládal. Pracoval téměř celou hodinu, pak poodstoupil, prohlédl si kresbu a prohlásil: "Vidíte. Ted myslím máme tu postavu správně." Vincent přešel k němu na druhý konec místnosti a zadíval se na papír. Nebylo pochyb o tom, že ta žena byla teď nakreslená v dokonalých proporcích. Ale už to nebyla hornická žena, typická žena z Borinage, jak sbírá na haldě uhlí. Byla to dokonalá kresba ženy odkudkoli, jak se shýbá. Vincent neřekl ani slovo, šel ke stojanu, umístil svůj portrét ženy skloněné nad oválnými kamny vedle opravené kresby a vrátil se k Pietersenovi.