Zločin a trest

Koupit knihu
Koupit audioknihu

Vypůjčit knihu

V katalogu BETH

Název: Zločin a trest

Autor: Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Doporučili	doc. MUDr. Herbert Hanuš, CSc.
V kategorii	Samota a uvěznění
Další kategorie	Plný text
Žánr	Beletrie
Věková kategorie	Dospělí
Štítky redakce	ztráta osobní svobody, věznice, morální hodnoty, morální dilemata, láska, kriminalita
Štítky uživatelů	Audioknihy
Plný text knihy	Zlocin_a_trest.pdf

Čtenáři: Proč právě tato kniha?

Grandiózní pojednání o lidské psychice, až na dřeň odhalená rozpolcenost, výčitky, pochybnosti, morální dilema.

Popis knihy

V ruské klasické próze najdeme jen málo děl, která by k sobě poutala tak trvalou a živou pozornost jako Zločin a trest. Je to patrně nejznámější a nejčtenější autorova kniha, jeho nejčastěji dramatizovaný a filmovaný román. Přitom stejně jako téměř všechna rozsáhlejší spisovatelova díla bylo i toto napsáno za autorovy neurovnané osobní i finanční situace v až neuvěřitelně krátké lhůtě: od léta 1865 do počátku roku 1866. Z korespondence vyplývá, že Dostojevskij původně plánoval obšírné vyprávění z prostředí alkoholiků a rodin rozvrácených alkoholismem. Teprve v průběhu práce se soustředil na „psychologické vyúčtování jednoho zločinu“, jejž „v krajní bídě, lehkomyslnosti, názorovém zmatku a pod vlivem jistých povážlivých idejí visících ve vzduchu“ spáchal mladý muž, bývalý student. Vznikl tak napínavý román o vraždě z ideových pohnutek, nebo spíš o jejích důsledcích pro vnitřní vývoj pachatele, o jeho neschopnosti unést vlastní vinu.

Ukázka z knihy

Zabíjet? Zda máte právo zabíjet?" zalomila rukama Soňa.
"Ach Soňo!" vybuchl podrážděně a chtěl se nějak ohradit, ale udělal jen přezíravou odmlku. "Nepřerušuj mě, Soňo! Chtěl jsem tě jenom přesvědčit, že mě tehdy ponoukl ďábel a teprve pak mi ukázal, že jsem neměl právo udělat ten krok, protože jsem zrovna taková veš jako všichni! Ztropil si ze mně posměch a já teď přišel k tobě! Máš hosta! Přišel bych za tebou, nebýt jen veš? Poslyš: když jsem tenkrát k staré šel, šel jsem to, abys věděla, jen zkusit..."
"A zabil jste! Zabil!"
"Ale jak jsem zabil? Copak takhle se zabíjí? Copak někdo jde zabíjet tak jako tehdy já? Jednou ti povím, jak to bylo... Copak jsem zabil nějakou babku? Sebe jsem zabil, žádnou babku! Zároveň jsem při tom navždy utloukl sám sebe!... Ale tu babku zavraždil ďábel, a ne já... Ale dost, dost už, Soňo, dost! Nech mě!" vykřikl náhle v hysterickém zoufalství. "Nech mě!"
Opřel si lokty o kolena a sevřel hlavu v dlaních jako v kleštích.
"Ta bolest!" zaúpěla utýraně Soňa.
"Ale co teď, co mám dělat teď, jen řekni!" zvedl k ní náhle hlavu a podíval se na ni s tváří sešklebenou zoufalstvím.
"Co mám dělat!" vykřikla, prudce se vztyčila a v očích, doposud zalitých slzami, jí náhle blýsklo: "Vstaň!" Chytila ho za rameno; povstal a užasle na ni hleděl. "Jdi, a hned teď, v tu chvíli se postav na nároží, pokloň se a nejdříve zlíbej půdu, kterou jsi poskvrnil, a pak se pokloň celému světu, do všech čtyř světových stran, a nahlas oznam všem: 'Já jsem vrah!' Pak ti bůh znovu vrátí život. Půjdeš? Půjdeš?" ptala se, a třesouc se jako osika, chytila ho za obě ruce, pevně mu je tiskla a upírala na něho planoucí pohled.
Její nenadálé zanícení ho překvapilo, ba ohromilo.
"Ty tedy myslíš, abych šel do vězení, Soňo? Abych se sám udal?" zeptal se ponuře.
"Vzít na sebe kříž a vykoupit se jím, to musíš udělat."
"Ne! Já k nim nepůjdu. Soňo!"

Mohlo by Vás také zajímat