Doporučili | PhDr. Etel Smékalová, Ph.D. |
---|---|
V kategorii | Existenciální otázky a smysl života |
Další kategorie | Kniha mého srdce |
Žánr | Beletrie |
Věková kategorie | Dospělí |
Štítky redakce | životní moudrost, smysl života, poznání, morální hodnoty, filozofie, alegorie |
Štítky uživatelů | Audioknihy |
Jen srdečně doporučuji! Pohádka pro dospělé s pointou... Smysl života.
Zbožňuji tuto knihu! Poukazuje mimo jiné i na to, že co člověk v životě hledá...má vlastně nadosah.
Takřka pohádkové vyprávění o cestě španělského pastýře za zakopaným pokladem, vycházející z příběhu o splněném snu ze sbírky Tisíc a jedna noc, je zároveň výzvou k naplnění vlastního osudu i poznáním posvátnosti světa, v němž žijeme. Na cestě za oním dvojím pokladem, plné zkoušek a důležitých setkání, je třeba dbát všech znamení a s neustálou trpělivostí a odvahou (jako alchymista sledující proměnu obyčejného kovu ve zlato) přetvořit samu svou osobnost.
Chlapec se jmenoval Santiago. Už se stmívalo, když přivedl své stádo ke starému opuštěnému kostelu. Klenba se zbortila už dávno a na místě dřívější sakristie vyrostl veliký fíkovník.
Rozhodl se, že tam přenocuje. Ovce vehnal dovnitř polorozpadlou branou, kterou pak zatarasil několika prkny, aby se mu v noci nerozprchly. Vlci v těch místech sice nebyli, ale kdysi mu takhle jedna ovce utekla a on měl nazítří co dělat, aby ji našel.
Na zem rozprostřel plášť a pod hlavu si místo polštáře dal knížku, kterou zrovna dočetl. A ještě než usnul, napadlo ho, že by si měl pořizovat tlustší knihy: nepřečtou se tak rychle a líp se na nich leží.
Probudil se ještě za tmy. Vzhlédl vzhůru a uviděl, že polozřícenou klenbou svítí dovnitř hvězdy.
„Škoda že jsem nespal o chvilku déle,“ povzdechl si. Zdál se mu stejný sen jako minulý týden a zase se před koncem probudil.
Vstal a napil se vína. Pak vzal hůl a začal budit ovce, které ještě spaly. Všiml si už dřív, že většina ovcí se probouzí zároveň s ním. Jako by jakási tajuplná síla pojila jeho život s životem těch zvířat, která s ním už dva roky putovala za potravou.
„Už si na mě zvykly, že vědí, kdy co dělám,“ zamumlal. Pak se na okamžik zamyslel a napadlo ho, že to taky může být naopak: to on se přizpůsobil svým ovečkám.