Doporučili | Ing. Luboš Svoboda |
---|---|
V kategorii | Existenciální otázky a smysl života |
Další kategorie | Náboženské hledisko |
Žánr | Beletrie |
Věková kategorie | Dospělí |
Štítky redakce | výtvarná tvorba, víra, umění, tvůrčí činnost, smysl života |
Štítky uživatelů | Pomozte nám i ostatním - buďte první, kdo zařadí tuto knihu. |
Životní příběh Michalangela Buonarrotiho nechť je čtenáři inspirací k překonávání životních strastí a návodem, jak naložit s dny lepšími.
Proč jsem se musil narodit právě v této obludné, zmatené době? Od kolika jsem už slyšel v jejich nejúzkostnějších chvílích výkřik: V jaké podivné době to žijeme! Ale co činí proti tomu? Velikost nevěry lze soudit i podle toho, jak si člověk váží sám sebe. A doba je všechny odnáší s sebou, velký kalný a prudký proud, v němž se bezmocně zmítají, marně se zachycujíce břehu, strženi proudem, neseni dál a dál, jedni věří v člověka, druzí v Osud, jiní v pekelná mámení a jiní v hvězdy – Ale mne tato doba bolí. Jen tím ji překonám a nebudu stržen tím kalným prudkým proudem. Ano, bolí. Bolestí ji překonám. Tak kdysi vyřkl stařičký mistr Bertoldo to staré sochařské pravidlo: Vulnera dant formam – Jen rány dávají tvar věcem. I životu.
Rány mne utvářejí a formují, jako já kámen. Jen rány dávají tvar. Rány a kámen, bolest a kámen, život.