Doporučili | Mgr. Zdeněk Horký |
---|---|
V kategorii | Závislosti a návyková chování |
Žánr | Beletrie |
Věková kategorie | Dospělí, Mládež |
Štítky redakce | sociální patologie, kriminalita, drogy, autobiografie |
Štítky uživatelů | Pomozte nám i ostatním - buďte první, kdo zařadí tuto knihu. |
Děj se odehrává v Holandsku v době, kdy lidé téměř neví, co je to droga a jaké následky může její užívání mít. Knihu nevypráví David, ale jeho matka. Ta popisuje jeho život od dětství, aby se člověk zamyslel, kde se mohla stát chyba, především však jeho drogové období, kdy neví, co se s ním děje, má strach, když není doma, nebo že zazvoní telefon a tam jí někdo oznámí, že je mrtvý. Příběh je plný zklamání, slibů a zoufalství. Vše začalo u marihuany, pokračovalo od hašiše a LSD až po heroin. Matka velice otevřeně popisuje své pocity, naděje, zoufalství a bezmoc.
Začalo to vykuřováním.
„Mami,“ řekla Josinka. „Davidův pokoj strašně smrdí. A ten smrad se táhne až ke mně. Má tam zatažený záclony a zapaluje si tam svíčky, a když chci k němu, tak říká, ať koukám mazat.“
Zase ten David. Něco se s ním posední dobou dělo. Stranil se nás, nechodili už za ním ani kamarádi ze školy, stýkal se jen s Bernardem, kterému už bylo osmnáct a bydlil kousek dál v ulici.
„Chodí Bernard ještě do školy?“ zeptala jsem se ho.
„Co na tom záleží, jestli chodí?“
„Snad se smím zeptat?“
„Ty máš pořád řečí.“
„Mami, jdi se tam podívat,“ popostrčila mě Josinka. „Řekni mu, že tady nechci ten smrad.“
Zlehka jsem otevřela dveře. David si toho nevšiml, seděl předkloněný na matraci – postel v pokoji nechtěl, tu jsme odnesli do sklepa – a civěl do plamene svíček. Nikde žádné učebnice, sešity. Hudba Franka Zappy. A znovu ten pocit: něco se s ním děje, ale co?
„Davide,“ povídám, „Davide.“
Pomalu ke mně zvedl kalné oči, ale nic neříkal.