Doporučili | Redakce |
---|---|
V kategorii | Muzikoterapie a Dramaterapie |
Žánr | Naučná |
Věková kategorie | Dospělí |
Štítky redakce | zpěv, tvůrčí činnost, pomáhající profese, hudba, expresivní terapie |
Štítky uživatelů | Pomozte nám i ostatním - buďte první, kdo zařadí tuto knihu. |
Hudba byla odedávna považována za prostředek k sebereflexi a je spjata s působením na člověka. Existují různé formy a způsoby jejího terapeutického využití. Kniha renomované muzikoterapeutky pojednává o praktických zkušenostech s muzikoterapií a o jejích teoretických východiscích. Autorka se zabývá především aktivní muzikoterapií, tedy improvizovanou hudbou. Popisuje průběh jednotlivých skupinových setkání a v přehledné příloze nabízí množství muzikoterapeutických her. Knihu využijí psychologové, terapeuti pracující se skupinami, učitelé, speciální pedagogové i hudebníci se zájmem o muzikoterapii.
Hudba léčí vztahem
Klást otázky je pro člověka přirozené. Ptá se a objevuje, hledá a nachází, tuší a poznává. Člověk – homo viator – hledá smysl. Proto je namístě ptát se, zda hudba opravdu léčí.
To s sebou přináší otázky další – od smyslu nemoci a utrpení vůbec přes otázky, kdo je vlastně člověk, kdo jsem já a kdo je ten druhý, až k nejzákladnějším existenciálním otázkám – jaký smysl má můj život, co v životě hledám, co je tou nejvyšší hodnotou.
Každý, kdo je k sobě upřímný, se ptá na pravdu. Kdo chce lidsky jednat, zákonitě hledá hodnoty. Každé zkoumání, věda, všechny psychologické a sociologické procesy jsou nakonec hledáním. Člověk hledá sám sebe. Proces kladení otázek a nacházení odpovědí je procesem celoživotním. Právě proto, že si člověk klade tyto otázky, dostává možnost nalézt svobodnou odpověď v osobním hledání a ve vlastním sebeurčení.
Člověk stále touží po dosažení smyslu skutečnosti a pravé hodnoty věcí. Muzikoterapii jako humanistickou disciplínu, jíž se týkají základní existenciální problémy člověka, si není možné představit bez poznatků z ontologie a etiky. Muzikoterapie – a jakákoli terapie vůbec – pracuje s hodnotovým systémem. Etický imperativ nastupuje tam, kde by se popíral život, kde by se znevažovalo osobní a kulturní bohatství. Když se vrátíme k cílům muzikoterapie, které byly definovány různými autory, zjistíme, že konečným kritériem fyzického, psychického a spirituálního zdraví je plodný lidský život ve svobodě, důstojnosti a úctě. Toto kritérium je nezávislé na druhu postižení nebo stadiu finality života.
Otázka hodnot a smyslu člověka v muzikoterapii vůbec není zbytečná. Pokud je muzikoterapie formou psychoterapie, otázka se zobecňuje (více Mastnak, 1994, s. 94–109). Co doopravdy léčí? Jaké hodnoty a smysl terapie nabízí? Kdo zaručí, že zásah do klientovy osobnosti ho nepoškodí? Jak vymezit etické hranice pro terapeutický postup? Jakým směrem se odehrává změna osobnosti? Co je kritériem těchto změn?