Doporučili | Redakce |
---|---|
V kategorii | Konflikty, manipulace a násilí |
Žánr | Beletrie |
Věková kategorie | Dospělí, Mládež |
Zaměření | Pro ženy |
Štítky redakce | sexuální zneužívání, sebepřijetí, dysfunkční rodina, dospívání, domácí násilí |
Štítky uživatelů | Pomozte nám i ostatním - buďte první, kdo zařadí tuto knihu. |
Zavinila čtrnáctiletá Olivie otcovu sebevraždu přiznáním, že ji sexuálně zneužívá? Tento problém trápí hrdinku v okamžiku, kdy se s ní čtenář seznamuje na prvních stránkách knihy, která obletěla celou jižní polokouli a přes Švýcarsko se dostává i k nám.
Švýcarka Iris Galeyová, která žije na Novém Zélandu, v románě Neplakala jsem, když táta zemřel s nevídanou otevřeností nastolila tabuizovaný a mlčky obcházející problém incestu, s kterým se oběti, ale ani nejbližší okolí a společnost neumějí dosud vyrovnat, a zároveň poodhalila dno lidské hanby, bolesti a zoufalství.
Oliviiny útrapy prohlubuje také necitelnost nejbližšího okolí, zejména matčina nevšímavost. I její další život je plný napětí. Navzdory tomu, že nakonec dosáhne osobního štěstí, trpké a ztracené dětství zůstává pro ní tou nejsmutnější vzpomínkou.
Otče, víš, cos mi udělal
zničils mou nevinu
jedné noci, otče
bylo mi teprve desettu jsi vpadl do mých prostorů
zase a zase
tolik to bolelo, otče
bylo mi teprve desetpro mne v tobě nebylo místa, otče
rozbořils mi most
od dítěte k ženě
bylo mi teprve desetčtyři hrůzná léta
zneužití a slz
jak jsem měla zrát, otče
učit se zodpovědnosti a volit
bylo mi teprve deset.vyvlekls mě z úkrytů
držela jsem si knihu před obličejem
a hrála, že to není pravda, otče
že trháš mé tělo
a mou vůli a mě samotnouteď jsi mrtvý, otče
poslals mě bezbrannou
na mou cestu bolestí
na které na každé křižovatce
stíny trápily mou hlavuzoufale jsem se chtěla stát ženou a matkou
zapomenout na tvou surovost mezi mýma nohama
ale i při praní
cítím se být dítětem
a tak ztracenákaždý krok se stal zápasem, otče
požíral veškerou mou vůli k životu
o té doby, co byla mrtvá má nevinnost
po noci a čase
kdy mi bylo desetty ses mne zmocnil otče
teď je mi padesát
pláču, bojuji ještě stále od té doby
od té doby, cos mne odsoudil
zůstat desetiletou