Schválně jsem zaspala

Koupit knihu

Vypůjčit knihu

V katalogu BETH

Napsali o knize

Drobná dílka této autorky jsou krátkými fejetony ze života rodiny nebo ze setkání s přáteli. Jak postupně vycházejí její knihy, můžeme sledovat postupný vývoj od prožitků rodiny s malými dětmi až po osamostatňující se téměř dospělé děti. Své zážitky filtruje přes pohled ženy, která má v dobře fungující rodině jednu ze svých hlavních priorit. Přesto, že svou profesní kariéru věnovala svým dvěma dcerám, působí na své okolí jako dáma, která necítí, že by svůj život promarnila, ale naopak naplnila ve službě těm nejbližším a jejíž investice se vrací a bude vracet v dobře fungující komunikaci mezi nimi. Rozhodně lze její knihu doporučit všem ženám a to nejen těm, které jsou "samy doma".
Další tituly: To pravé místo, Brusinky, ...

Ukázka z knihy

Cítila jsem se opravdu provinile. Copak nevím, jak jí na tom záleží? Vždyť já jsem zaspala vlastně schválně! Jak jsem jen mohla? To jsem ale matka! Spím si a nechám dceru odejít bez rozloučení. Sice to bylo jen na dopoledne do školy, ale stejně… Tak trochu mi bylo do breku. To jsem to zpackala.
Pomalu jsem se vrátila do koupelny. Umyla jsem si obličej studenou vodou, natřela krémem a přečísla jsem si vlasy. V kuchyni jsem postavila vodu na čaj. Anička už taky bude vstávat. Nasnídáme se spolu. Nachystala jsem na stůl talířky, šálky, máslo a marmeládu a dva plátky toustového chleba šupla do opékače. „Dobré ráno, maminko,“ šourala se kolem mne do koupelny nádherně rozcuchaná Anička. Vlepila jsem jí letmou pusu a opékala další dva tousty. „Tak jsem dneska nechala odejít Adélku bez rozloučení,“ svěřovala jsem se hned starší dceři, „a mrzí mě to. Chudinka moje, dneska poprvé nedostala ode mne pusu na cestu.“ A hluboce jsem vzdychla na důkaz toho, jak moc mě to mrzí.„Ale mami, vždyť už není mimino,“ realisticky podotkla Anička, „ona to přežije.“ Kartáčem si energicky hřebelcovala svou hustou hřívu vlasů. „Nepřeháníš to náhodou?“ a zkoumavě pozorovala, jestli ta moje zkroušenost není nějaká legrace. Jenže mně to legrační nepřipadalo. Opravdu jsem si připadala jako někdo, kdo nesplnil důležitý úkol, a vlastně ho nesplnil docela schválně.

Mohlo by Vás také zajímat