Doporučili | Redakce |
---|---|
V kategorii | Vnitřní nemoci a infekce |
Žánr | Naučná |
Věková kategorie | Dospělí, Senioři |
Štítky redakce | umírání, pomáhající profese, pacienti, ošetřovatelství, motivace, lékaři |
Štítky uživatelů | Pomozte nám i ostatním - buďte první, kdo zařadí tuto knihu. |
Snad žádné téma není tak hluboce všelidské jako téma této knihy. Život, nemoc, smrt. Pokrok lékařské vědy umožnil prodloužení lidského života, moderní medicína dokáže nahrazovat funkce i v situacích, kdy je nemocný ohrožen na životě nějakým stálým a chronickým procesem, kdy je tzv. nevyléčitelně nemocen. Jak ale psychicky unést tak složitý vztah? Jak přistupovat k člověku, kterého potkal takový osud? Otázky, kterých se dílo dotýká, pojímá autorka v širokých souvislostech a podkládá je konkrétními informacemi, které získala v průběhu mnohaleté intenzívní práce s chronicky a nevyléčitelně nemocnými. Nashromáždila materiál profesionálně velice erudovaný a lidsky jímavý. Poselství se hluboce dotýká každého z nás. Podobno staroegyptskému symbolu života přechází do našich rukou. Jednou dáváme, podruhé budeme brát.
Předložená práce je pokusem vyjít ze tmy mlčení na cestu zkultivování vztahů členů ošetřujících týmů a nemocného, které se technickou medicínou zkomplikovaly a někdy zdiskreditovaly. Všechno, co jsem uvedla, je podloženo. V obecné rovině literárními údaji, v konkrétní poloze osobní zkušeností. Téměř deset let jsem návštěvníkem nemocničních světů a za tu dobu jsem ve více než 2500 rozhovorech s nemocnými vyslechla mnoho, co může doložit situaci spoutaných životů. Zdůrazňuji, že jsem nikdy nikomu nepoložila otázku smyslu života, nezeptala jsem se na strach ze smrti a umírání nebo problém konečného lidského života. Nemocní hovořili o svých trápeních vždy, když zazněla moje tichá výzva: „Mluvte prosím o všem, o vás trápí“.
Polujeme všichni na lodičce života. Nikdo z nás neví, zda se ta bárka brzo nepřevrátí, nikdo z nás neví, jak daleko dopluje. A každý by měl znát, že cesta jednou končí a že nám v nouzi pomáhají ti, kteří, stejně jako každý z nás, na pevnině nestojí. Budeme tápat, hledat, smát se i plakat, mýlit se i dívat pravdě do očí a budeme všemi úskalími proplouvat lépe tehdy, když budeme nablízku cítit podanou ruku člověka. Ať profesionála, či laika. Vždy jde o poučený návrat člověka k člověku, a nikoliv pouze v situaci nemoci, nýbrž obecně.
Pro život, pro ten, který žiješ, pro dny, které letí a které jsou „spočteny“, pro jejich dění, aktivitu a naplnění, poslouchej, člověče, co se děje v situacích, kterým ani ty neujdeš. Lidský úděl v sobě zahrnuje radost i smutek, zrození i zmar. Vítej zrození, smutek prožívej s tím, že se dny radosti a pohody vrátí, ve smutku druhého tu radost a pohodu dej, svůj konec přijmi s pokorou takový, jaký je. ŽIJ!