Doporučili | Mgr. Jiří Stodola |
---|---|
V kategorii | Stáří, umírání a smrt |
Další kategorie | Náboženské hledisko |
Žánr | Beletrie |
Věková kategorie | Dospělí |
Štítky redakce | víra, utrpení, umírání, smysl života, osobní vyznání, bolest |
Štítky uživatelů | Pomozte nám i ostatním - buďte první, kdo zařadí tuto knihu. |
Expresívní popis umírání.
Text Zapomenutého světla je proudem bolestných výkřiků básníka a kněze, zklamaného přáteli, národem. Středem knihy je právě autorovo utrpení, v jehož víru strhuje do svého středu všechno více či méně důležité, co se v ději objevuje. Ústředním dějem je umírání tasovské selky Marie Zezulové. Deml oslovuje mnohé účastníky svého osobního dramatu, jako Karla Veselého, Jana Amose Vernera - Skautík, M. Novotného a další. Nejčastěji je oslovován B.M. Ptáček, Demlův krajan a básník. Nikoliv samoúčelně, bylt to totiž on, kdo Demla několik let předtím po přednášce o Březinovi udal. Kniha nevzbudila jen pohoršení, ale i nadšený obdiv těch, kteří ji porozuměli.
Včera večer jsem byl u jedné umírající ženy. Přišel za ní její bratr a aby sestru trochu povyrazil, vypravoval o Lujzovi Kovaříkovi, který u něho sloužil za pasáka před 40 lety. Největší svátek v Tasově je „pót", t. j. 29. červen, Sv. Petra a Pavla. Dnes už to také nestojí „za fajfko tabáko", jak se říkalo u nás před světovou válkou, ale tehdy před 40 lety byl tasovské pót" událost velmi veliká: „na městečko" kromě jiných dober a slastí prodávaly se také „viksovany jelita", bylo to jelito z hovězího střeva a naplněno bůhví jakou krví a v té krvi nebyly ani kroupy, nebylo v ní nic, leda trochu soli a kmínu, proto ta jelita byla černá a leskla se jak holínky a fixumfertyk i s usmažením prodávala se za 2 krejcary. Na řece Oslavě v tasovské farnosti bydlel občan Špaňhel, člověk zřejmě exaltovaný a tak trochu podobný Jakubu Demlovi. Bylo to zrovna na „tasovské pot", Špaňhel povídá: Kleci, vidíte tudle ten rénčák? A ukázal klukům stříbrnou zlatku. Tenkrát před 40 lety byly to peníze. Vidíte tudle ten rénčák? Já si na ňé tudle to noho stopno a gdo mně je zpod ty nohe vedrápne, ten si ho muže vzit!